Co je kraniosakrální neurobalance?

Kraniosakrální neurobalance je kraniosakrální terapie obohacená o prvky polyvagálních přístupů a Focusingu. Hlavním pilířem této metody je kraniosakrální terapie s odkazem na její zakladete a významné tvůrce kraniosakrální práce, zejména Dr. Sutherlanda, Dr. Upledgera, R. Beckera  a Franklyna Silse. Jde o kombinaci biomechanických a biodynamických postupů kraniosakrálního ošetření. Vycházím z konceptu výcviku Kraniosakrální osteopatie s prvky biodynamiky, který jsem absolvovala u Radka Neškrabala.  Během své zatím 9ti leté velmi intenzivní praxe (cca 10 000 terapií) se mi tato kombinace kraniosakrálních přístupů velmi osvědčila. Rozhodně jsem přesvědčená o tom, že oba přístupy, jak osteopatický (biomechanický), tak biodynamický lze účinně kombinovat a pokud bych měla nějakým způsobem vyjádřit podíl praktického využití, tak je to v poměru 20/80, 20 procent pro biomechaniku a 80 pro biodynamiku. Někdy je těch 20 procent naprosto zásadních, osteopatické „nástroje“ v kranio terapii jsou vysoce efektivní a účinné tam, kde biodynamické nástroje teprve „čekají“, až přijdou na řadu.

Má profesní cesta mě dovedla k bloudivému nervu, fasciím, pak k polyvagální teorii a dále k focusingu. Tyto na první pohled nesouvisející směry mi postupem času poskytly významný přesah a mé kraniosakrální terapie to do značné míry formovalo k celistvějšímu a hlubšímu konceptu. Pro klienta má tato rozšířená forma přínos v tom, že zůstáváme stále v jemnosti a hlubokém respektu k lidské bytosti a přitom mohu klienta lépe vést a inspirovat k vlastní práci na sobě. Polyvagální přístupy může klient aplikovat pro sebe tak, že získá mapu svých autonomních stavů, porozumění svých vzorců v souvislostech přirozených obranných mechanismů. To poskytuje značnou úlevu pro klienta, protože může na sebe a na své reakce a prožívání nahlížet s respektem a soucitem sám k sobě, není zde stigmatizace a popírání sebe sama za selhání. Pochopením okolností a zkušeností života, které nás formovaly v dětství z pohledu polyvagálních principů, velmi významně rozpouští emoční náboje traumatu. Taková terapie se pak skutečně stává holistickou, neboť pracuje se všemi vrstvami fyzického těla – tkáňovou, tekutinovou, mentální i emoční.

Teprve až naše vlastní tělo pro nás přestane být domem hrůzy, kam se bojíme vstoupit, teprve pak se můžeme plně uzdravit anebo významně zlepšit komfort svého života. Díky polyvagálním přístupům mohu klienta naučit orientovat se ve svých autonomních stavech, mohu mu zvědomit význam psychického bezpečí v jeho konkrétním příběhu. Mám funkční nástroje, které jsou jasné, srozumitelné a prakticky využitelné. A v tom je síla polyvagálních přístupů při práci s traumatem, se zacyklením a odpojením se – od sebe, od života.

Focusing je vynikající nástroj, jak pro terapeuta, tak pro klienta pro práci s vlastním tělem a s rozpouštěním nezpracovaných emocí a traumatizujících zátěží. Přináší tolik potřebný přístup k moudrosti těla, k paměti těla. Přináší praktické nástroje pro „práci“ se sebou na doma, v období mezi terapiemi. Umožňuje klientovi přístup k seberegulaci . Náročné životní situace už nemusí být tak náročné.

Pro terapeuta je schopnost vlastní seberegulace nezbytná. Polyvagálně informovaný terapeut umí vytvořit kvalitní vztahové pole bezpečí, bez kterého není kraniosakrální práce možná. Celý výcvik kraniosakrální neurobalance je sestaven tak, aby se budoucí praktikant dobře orientoval v principech kraniosakrální práce, v přístupech ke klientovi, a k sobě samému. V této hlubinné modalitě, jakým kraniosakrální neurobalance bezpochyby je, je kladen nemalý nárok na osobnostní vývoj a na osobnostní kvalitu praktikanta. Protože nejdříve jsme lidmi – a až pak „terapeuti“. Nemůžeme kázat vodu a pít víno. Jedině autentická vtělená zkušenost je základem pro moudrost, růst a rozvoj. A pokud budeme vytvářet kultivované vztahy, se sebou a s okolím, budeme šířit bezpečí a vzájemnost, pak tato práce pro celek má smysl.